Vznik odrůdy je pravděpodobně spojen se spontánním křížením odrůdy Pinot Meunier a Tramín červený, i když některé studie říkají, že právě Pinot Meunier je již “potomek” Rulandského modrého.

První zmínky z Bourgogne jsou již ze 4. století, v 7. století se objevují záznamy o výskytu v Porýní a v 9. století v okolí Bodamského jezera. V současnosti je kromě Bourgogne také velmi důležitou součástí produkce v Champagne. Je totiž jednou ze tří zde pěstovaných odrůd a představuje 38% všech zdejších vinic. Ve větší míře se pěstuje také v Alsasku (8% celé rozlohy). Obecně můžeme říct, že Francie je pro Rulandské modré zemí zaslíbenou - v roce 2007 byla vysázená na téměř 30.000 hektarech vinic a bylo zde registrováno 43 různých klonů této odrůdy.

Kromě Francie můžeme ochutnat Rulandské modré i z dalších zemí - je to například Austrálie, Rakousko, Argentina, Německo, Chile, Itálie, Nový Zéland, JAR, USA nebo Španělsko.

Je obecně známo, že pěstování Rulandského modrého je velmi náročné - hrozny jsou náchylné k hnilobám a jiným problémům v průběhu vegetace. Hrozny mají tenkou slupku a nízkou hladinu fenolických látek, dávají tak vínům světlou barvu a středně plné tělo s nízkých obsahem tříslovin. Díky tomu může procházet nerovnoměrným, ale potenciálně dlouhým zráním v lahvi. Mladé “Rulandy” mají ovocné aroma třešní, malin a jahod. Postupným zráním je aroma sofistikovanější a komplexnější.

Na území Čech nechal odrůdu z Francie dovézt Karel IV. Legenda říká, že první sazenice věnoval měšťanům v Mělníku. Ti přizvali vinaře z Bourgogne, aby pomohli s výsadbou vinic. Svědčí o tom u vytesaný nápis na jedné z místních vinic s označením “Chambertin 1348”, označující původ hroznů a datum založení vinic.

V roce 1935 byl podíl odrůdy Rulandské modré neuvěřitelných 36%, v roce 2010 pak už jen přes 4% (tedy asi necelých 800 hektarů). Do Statní odrůdové knihy byla odrůda zapsána v roce 1941 jako “Burgundské modré”. Po řece 1993 byl název, na základě nařízení mezinárodního soudu v Haagu, změněn na Rulandské modré.